Poslední dobou nabývá na popularitě a dostává se do širšího povědomí konečně i u nás. Řeč je o malbě akvarelem. V tomto článku se dozvíte, co to AKVAREL je, jaké jsou základní techniky malby a jaký rozdíl je mezi akvarelem a vodovkami, které známe všichni z hodin výtvarné výchovy na základní škole.

Jedničkou v průsvitnosti

Největším kouzlem akvarelu je bezesporu jeho transparentnost. Co do průsvitnosti se totiž akvarelu žádný jiný druh barvy nevyrovná a papír, který pod tahy štětce vždy prosvítá, dodává malbě jakousi vnitřní zář. Můžete s ním pracovat rychle a živelně, dovolit barvám zapíjet se do sebe, využít volnosti pohybu barvy po mokrém papíru a nechat se vždy trochu překvapit výsledkem. Nebo si dáte na čas, každou vrstvu barvy necháte dokonale zaschnout, než nanesete další, každý tah štětcem bude přesně promyšlený a všechny překrývající se vrstvy ve výsledku budou působit jako jemné závoje. Je více způsobů, jak s akvarelem pracovat a neexistuje jediná správná metoda. Správná metoda je taková, která právě vám vyhovuje nejvíc. Můžete je měnit podle nálady či námětu, a právě ochota experimentovat je klíčem k odhalení osobitého stylu.

Druhy barev

Akvarelové barvy se skládají z pigmentů, arabské gumy, glycerinu a (nebo) medu. Na trhu najdete akvarelové barvy ve dvou tradičních podobách. Nejrozšířenější jsou ty v pevném stavu v tzv. pánvičkách či půlpánvičkách, malých obdélníkových kelímkách, které si můžete přehledně poskládat do pouzdra (nebo se v nich už rovnou prodávají). Druhou formou jsou akvarelové barvy v tubách, ze kterých vymačkáte barvy na paletu či do prázdných pánviček, kde časem zaschnou a ztvrdnou, což ale nemá negativní efekt na jejich následné použití. Po aktivaci vodou jsou opět připraveny k malbě. Dále můžete narazit na akvarelové barvy v tekutém, již rozředěném stavu, které můžete nanášet štětcem rovnou z lahviček a nemusíte pigmenty nejprve rozmíchávat s vodou. Ale zde pozor - jejich světlostálost nemusí být vysoká. A jakousi novinkou by mohly být i akvarelové fixy, ale ty se hodí spíše na drobnější malůvky nebo krasopsaní. My se budeme soustředit na první dvě formy barev, protože právě ty nabízí i barvy té nejvyšší kvality, které nesou označení „mistrovské“. Obsahují nejvíce pigmentu a na obalu najdete informaci o transparentnosti a světlostálosti. Čím více hvězdiček (1-3), tím lépe je daný odstín odolný proti působení slunce a světla, aniž po určité době na papíru nebledl. Mistrovské barvy jsou též nejvíce transparentní a jsou vhodné na každou z akvarelových technik. Nižší třídou jsou barvy „studentské“, které jsou dobrým kompromisem, pokud chcete akvarel vyzkoušet, ale nevíte, zda u něj setrváte. Sadu studentských barev pořídíte od 300,-Kč zatímco za sadu těch mistrovských zaplatíte nejméně 1.000,-. Tou zcela nejnižší třídou jsou barvy „školní“ alias klasické vodovky. Těmi nejenže nedocílíte krásné průhlednosti a zároveň sytosti barev, ale navíc jsou s nimi mnohé techniky zcela neproveditelné. Na začátky jsou dobré i anilinové barvy, které jsou cenově nejblíže obyčejným vodovkám, ale umí oslnit brilantně sytými odstíny.

Bez vody to nejde

Jak samotný název této techniky, který v sobě nese slovo „voda“ (akva, aqua, water), napovídá, akvarelové barvy jsou barvy ředitelné vodou. Voda je médium, které dodává akvarelu již zmíněnou průsvitnost a jemnost. Čím více vody k barvě přidáme, tím jemnější a průsvitnější malby docílíme. Naopak použijeme-li malé množství vody a více pigmentu, bude malba sytá a získá více krycí efekt – to oceníme spíše u menších ploch a detailů. Na základě zkušenosti objevíte to ideální množství vody, které si k barvám potřebujete přimíchat. To znamená ani moc, aby se na papíru netvořily kaluže barvy, které po uschnutí zanechávají mapy, ani málo, protože potom zase tahy štětcem rychle zasychají a lazura není jednolitá ale flekatá. Správný postup aktivace barev je následující: namočíte štětec do čisté vody, naberete jím barvu z pánvičky a přenesete ve štětci na paletku, kde barvu s vodou promícháte. Postup opakujete podle potřeby, dokud si nenamícháte potřebné množství barvy o požadované sytosti.

               1 - ideální poměr barvy a vody vytvoří jednolitou barevnou plochu, 2 - větší množství vody v barvě, v krajích malby se tvoří tmavší barevné skvrny, 3 - málo vody v barvě, barva rychle zasychá a netvoří jednolitou plochu

Skvělým zlepšovákem je mít u malování nachystané hned dvě sklenice s vodou. V jedné budete štětec vymývat od barvy, ve druhé ho dodatečně vykoupete před tím, než začnete s barvou jinou, nebo ji můžete použít na vymývání. Voda v první sklenici bude obsahovat hodně pigmentu a rychle se zabarví, zato voda ve druhé sklenice zůstane déle čistá, nebude docházet k zakalení barev a vy nebudete muset tak často měnit vodu. Jen pozor, chce to trochu cviku, než si obě sklenice přestanete plést a máte-li na stole, kde malujete, i sklenici na pití nebo hrnek s čajem, může se vám stát, že štětec někdy zabloudí i do nich…????

Tipy a triky

S kouzelnou transparentností akvarelu jde ruku v ruce i fakt, že akvarelovou malbu nikdy zcela nepřemalujete či nepředěláte. Drobné úpravy jsou samozřejmě možné, ale co je jednou na papíře, a zejména co je suché, na papíře už i zůstane. Právě proto bývá akvarel označován za nejtěžší výtvarnou techniku. Není ale třeba se ho bát, budete-li mít na paměti několik základních rad:

Aby bílá bílou byla

Jelikož už víte, že akvarelové barvy nejsou krycí, může vás napadnout, jak je to s bílou barvou? I přesto že je bílý odstín běžně k dostání, bílá v akvarelu vám po smíchání se sytými barvami spíše pomůže docílit pastelových odstínů, než aby překryla barevnou plochu dokonalou bělobou. Chcete-li mít na obrázku určitá místa bílá, musíte na to myslet před samotnou malbou a těmto místům se vyhnout. Bílá tak bude barva samotného papíru. V případě náročnějších motivů si můžete pomoci maskovací kapalinou nebo páskou, která papír před barvou chrání. (O ní a dalších tricích, jak dodat bílou tam, kde jste pro ni zapomněli nechat místo, se více dozvíte v článku zaměřeném na pomůcky.)

Jednolitost plochy

Další radou je mít při malování lehkou a rychlou ruku. S akvarelem musíte pracovat opravdu poměrně rychle, abyste docílili jednolitých ploch. Jakmile určitá plocha barvy zaschne, je téměř nemožné na ni navázat tak, aby přechod byl zcela neviditelný. Proto je dobré, si před malbou rozmíchat dostatečné množství požadovaného odstínu tak, abyste se během malby nemuseli zdržovat s jeho domícháváním a malba mezitím nezaschla. 

Rozvržení postupu

Jelikož jsou barvy průsvitné, nechcete-li aby se vám jednotlivé části malby viditelně překrývaly, musíte opět promyslet, které části uděláte na začátku a kterými budete pokračovat. Dále je třeba mít na paměti, že nechcete-li aby se vám jednotlivé barvy z obrázku vpíjely do sebe, musíte pokaždé počkat až barva dokonale uschne. Poznáte to lehce díky světlu – pokud se místo s barvou leskne, papír je stále vlhký a barva aktivní, jakmile je matný, barva zaschla a můžete bez obav nanést další vrstvu či barvu. Pokud malujete složitější obrázek, můžete přeskakovat mezi jednotlivými úseky tak, abyste v blízkosti právě malované plochy neměli jinou čerstvou a vlhkou plochu. Nebo si vypomozte fénem a opatrně (abyste si barvu nerozfoukali mimo určené místo) barvu vysušte. To ušetří spoustu času.

Základní techniky malby akvarelem

Pokud s akvarelem začínáte, je vždy dobré si procvičit základní techniky, díky kterým si procvičíte možnosti práce s barvami a štětcem. Získané zkušenosti poté skvěle využijete až se pustíte do malby jednotlivých obrázků a motivů.

1. Jednolitá lazura - zde se snažíte docílit jednolité barevné plochy. Pracujete rychle s dostatečným množstvím rozmíchané barvy. Volíte největší štětec, který se pro danou oblast hodí tak, abyste nemuseli dělat zbytečně mnoho tahů.
2. Lazura s přechodem – nyní vytváříte plochu barvy kde intenzita klesá od nejsytější po nejsvětlejší. Začnete sytou barvou a každý další tah štětcem je vždy naředěnější než ten předchozí.
3. Různobarevná lazura – spojení dvou a více barev můžete docílit dvěma způsoby. Buď nanesete na vrchní část papíru jednu barvu a hned pod ni druhou a necháte obě barvy splynout a samovolně se smíchat navzájem. Nebo začnete jednou barvou nahoře, vynecháte čistý papír, druhou barvou dole a ředěním obou barev postupujete směrem do středu, kde se obě barvy setkají. V tomto případě pracujete rychle, aby žádná z barev nezaschla.
4. Mokrá na suché – na suchý papír namalujete základní barvu a až po jejím úplném zaschnutí přidáte tahy další barvou. Ta bude poslušně následovat přesně vymezené tahy štětcem a okraje budou ostré.
5. Mokrá na mokré – navlhčíte papír vodou (má být vlhký, ale ne lesklý), nebo nanesete lazuru první barvou a ihned přidáte tahy barvou druhou. Jednotlivé barvy se prolnou, takže tvar tahů štětcem je mnohem méně určitý. Tuto techniku můžete využít na pozadí, nebo i v rámci malých ploch, například lístků. Docílíte tak živelného smíchání barev, ale stále v rámci přesně vymezeného obrysu motivu.
6. Použití soli – na vlhkou lazuru nasypte krystalky kuchyňské soli a nechte zaschnout. Sůl barvu absorbuje a vytvoří zajímavý efekt. Ten se bude měnit v závislosti na vlhkosti malby a množství a hrubosti soli. Hodí se zejména na ledový vzhled nebo kdekoliv, kde chceme dodat strukturu.
7. Odsávání barvy – vytvoříte základní lazuru a stále za vlhka přikládáte savý materiál (papírovou utěrku, hadřík či suchý štetec). Tam, kde nám hadřík barvu odsál budete mít méně barvy. Pokud chcete dodat lazuře podobný efekt, ale bez odsání barvy z papíru, použijte místo látky nesavý materiál jako pomačkaný alobal či potravinářskou fólii.
8. Suchý štětec – štětec si namočíte do vody, následně vodu odsajete hadříkem a teprve poté štětcem nabere jemně barvu. Podle tvaru a typu štětce vám budou zůstávat nepravidelné a suché stopy podle toho, kde se zrovna vlasy štětce dotkly papíru.
9. Vymývání – po nanesení základní lazury si vyperete štětec v čisté vodě a tahy přes barevnou vlhkou plochu docílíte vymytí a zesvětlení barev. Můžete takto vymýt celý motiv (květinové lístečky, bubliny, balonky) kdy se vám nejvíce pigmentu zkoncentruje na okraj motivu a střed bude krásně průhledný, nebo z větší plochy můžete vymývat pouze menší části.                                                         

Na kurzech často vidím, jak moc se chce každý začátečník co nejdříve vrhnout na malování obrázků a do zkoušení základů se mu moc nechce, ale je opravdu užitečné si všechny techniky nejprve vyzkoušet a na základě zkušenosti rozpoznat, kdy je malba tak akorát vodová. Ze všeho nejdůležitější ale je, si celý proces objevování užít!

Tereza (@atelier.akvarel)